Turné 2014 " Už v tom zase lítáme "

Léto je tady a s ním již po deváté se kapela CREAMONA odvažuje do krásných míst jižní moravy. Pozdravíme přátelé, zazpíváme pár songů, ochutnáme letšoní úrodu a za týden zpět. Ale kurňa už se těšíme. Ahoooooooooooj.



PŘEDMLUVA k moravskému deníčku 2014


Staří rockeři končí a zahrají Vám country. To víte. Někteří z nás prodělali moribundus a tak se nám podařilo, že jsme vlastně od minulého turné 2013 moc nehráli. Jenže jsme se tak nějak na léto dali dohromady, všechny bolístka vyléčili, vyřídili si i úřední pokyny související s odchodem do důchodů a snad mimo kapelníka Saši jsme připraveni hrát. Saša tedy taky, ale je údajně tak upracovaný, že bude celé turné mimo koncertů spát a prý si radši nedá ani pivo. ( Musím do toho vstoupit - Saša " kecaj mám furt žížu ). Letos žádné překvapení nebude, snad jen, že jsme nezapoměli hrát a že s námi letos pojedou Zdenda bicí a Jožka sólovka. A tak buďte v očekávání na další řádky a fota z našeho deníčku.


Den první - Morkůvky


To jsou ale zlatí lůdé. Morkůvčata opět nezklamaly. Sice jsme měli v plánu dorazit odpoledne. Jenže chybička se vloudila. Stále nejkrásnější sviňa D 1 nezklamala a zase se nám mstila za soudruhy, kteří již delší dobu nemohou. Jenže ti co dnes mohou tak jsou taky blbí. Nakonec jsme asi v půl devátý začali a byl to super. Dva moravští nadsamci Pepek Vyskoč a Bumbác nadržení samozřejmě na muziku to rozjeli ve velkém stylu. A tak se fakt nepodařilo zjistit nějaké foto z hraní. Tak Vám nabízíme pouze klasické creamoňácké ráno na vaší a snad i trochu naší jižní Moravěnce. V době kdy se píše tato stať se již nacházíme na přírodním biotopu v Kovalovicích a slavíme se slivovicí Staňovi šedesátiny. To jsem fakt z titulu kapelníka zvědav co bude večer. Ale to se dovíte až zítra. A ještě poděkování lidičkám z Morkůvek. Fakt dobrý – víno, ženy, chlopi, muzika. Večer se fakt povedl.

Den druhý - KOVALOVICE


Už cestou sem se to začalo komplikovat. Moravané opravují asi všechny silnice a tak jsme najeli asi o 50 km více. Nevadí. Zase jsme viděli kus krásné země. Ovšem co se dělo po příjezdu to nikdo nemohl tušit. On totiž náš kamarád Staňa měl šedesátku a tak na oslavu vybalil všechny dobré švestky co se kdy na Moravě urodili. A aby toho nebylo dost tak náš basák Čenda Bredly měl moribundus v očíčku a tak se vyrazilo do Brna ke známému očaři na zdravotní kartu našeho housláka Mírka. Příjmová zdravotní sestra se otázala Čendy, jako kde bydlí a Čenda samozřejmě odpověděl, že neví. Tím byl za úplnýho blbce a jediné co z něj vypadlo je „ ulice Rybalkova „. Tato zdravotní sestra s výkřikem „ Na to nemám nervy „ utekla a tak nezbylo panu doktorovi než Čendovi vytáhnout z oka šponu a ke všemu ještě sebou blbci neměli peníze, tak pan doktor zaplatil pohotovostní poplatek 90,- Kč ze svého. Asi taky nevíte, že Saša Ritchie má moribundus na zádech a tak se vlastně nemůže hýbat. Už vrazil tisíce do zdravotního systému a stále záda bolí. Ještě, že jsou v této zemi lidé, kteří vědí co pomáhá. Nelegální mast s konopím a záda už nebolí. No zkrátka večer jsme všichni byli ready a ve složení Saša, Mirek, Čenda ( Praha ) – Jožka solovka, Zdeněk bicí, Staňa banjo ( Morava ) jsme hráli, hráli až jsme obehráli úplně všechno. Ještě si pamatuji, že se udila ZEBRA – tedy žebra a pak už bylo ráno. Na Adama jsem se vykoupal v místním biotopu a lehce posnídal. Jsem rád, že kapela Creamona žije a že máme fůru přátel. Jo a ještě poděkování Markovi a Danuš z občerstvení „ U Mamence „. A co bude dál. To ví jen bůh.

Den třetí – odpočinek aneb na návštěvě chaty JELENICE


Jen naivní blázen jako já si může myslet, že si na turné odpočine. To bude příští týden zaměstnavatel koukat, jak jsem odpočinutej z dovči. První co bylo ráno divný, že náš basák Čenda čumí jak krhavý varan. Ostatně na foto si můžete prohlédnout jeho krásné poměnkové oči. Tedy oko. Po náročné snídani ( hermoš a slivka ) se zjevil Staňa a hurá na chatu Jelenice. Zkrátka byl to suprovej trempík. Společně jsme si zabrnkali s kapelou Experiment 72 tzv. LIVE. Byl nám opečen špekáček a zkrátka to bylo moc fajn odpoledne, které jsme zakončili až do noci na koupališti v Kovalovicích U Mamence. Taky jsme konečně poznali dcerečku od Stani. Fajn baba. A více rozumu z nás už nevypadne. Další levitace až ze Strachotína z kempu FreeStar.

Den šestý – Strachotín aneb pařba v kempu FreeStar.


Možná si myslíte, že neumíme počítat. Ale skutečně den šestý následoval po dni třetím. Mezi tím strávený čas odpočinku se nepočítá. Zato nám to spočítali v kempu FreeStar. Vřelé objetí od kámošky Lenky, pak příchod majitelů Romany a Romana a už to vypuklo. S předsevzetím, že budeme pít akorát limonádu kombajnovku jsme stále popíjeli hltánky slivovice a meruňkovice až najednou byla půlnoc a byl konec. Tedy zase omyl. Do tří do rána jsme kecali a kecali až jsme se vykecali. Já, Čenda a další kamarádi jsme zalehli na pódium, abychom ráno byli vzbuzeni v 7.00 hod. Ostatní spali bůh ví kde a jediný kdo spal v peří byl Bumbác, protože jsme sice dostali na spaní chatu, ale nikdo pro Bumbácovo chrápaní jí nechtěl s ním sdílet. Počasí nám trochu nepřeje a tak prší, je horko a stále si připadáme jak v prádelním hrnci. Tak hlavně, že to včera neznělo jak s prádelního hrnce. A místo fotek přinášíme jedno video natočené ryze amatérským způsobem od jednoho prima človíčka „ Podelkill „.

CREAMONA ZA HOROU – závěr v kempu Free Star - Strachotín


Den sedmý – občerstvení a kemp U Vody – Dolní Věstonice.


Vše se začalo komplikovat již ráno. Nejdřív jsme byli zneužiti naší kámoškou Lenkou a furt jsme přenášeli nějaké stoly, židle, slunečníky až jsme se konečně dostali k myšlence, že bychom mohli vyrazit na další štaci do Dolních Věstonic. Bohužel tato byla zavrhnuta, protože byla u řidičů provedena amatérská zkouška na alkohol v dechu. U některých řidičů se objevili hodnoty jako 3,2 apod. K tomu nám jeden fanánek daroval litr rumu a tak se to muselo nějak vyřešit. Já, tedy Saša a Kalamity Jíťa jsme měli v žíle nulu a tak jsme začali převážet vozidla i kamarády. Vše nakonec dopadlo dobře a dcerenka od Langrů Pavlína nás ze srdce objala. Přišlo spousty přátel a kamarádů a tak jsme to pěkně roztočili od 20.00 hod. Z našeho kamaráda banjisty Stani jsme udělali rockera a vrznul si s námi. Naše kamarádka Věstonická Vanesa si s námi také břinkla na gajgle a pak mě poradila jako budoucí lékařka ať si na moje bolesti zad nechám vyšetřit karpální tunely. Prý mám dva, když mám dvě ruce. Tak jsem jí pohladil a vysvětlil, že za prvé nevím co jsou to karpální tunely a za druhé že mě akorát tak bolí paty a tak až dorazím do Práglu, kde „ už také česají víno- viiiiiiiď „ tak si skáknu na patologii. Jaképak vyšetřování, když vínečko od Langrů tak šmakuje. Další dobrý skutek nastal, když se náš kamarád Péťa díky Creamoně znovu zamiloval do Ivči, která ho prý už nechtěla vidět, ale musela vidět Creamonu. No a tak se zase potkali a bylo vše ok. A pak nastala půlnoc a už nikdo nemohl ani hrát, ani tancovat, ani pít a tak se šlo spát. Za zvuku nebeských motoru, což připomíná Bumbácovo ( náš bubeník ) chrápání jsme se nevyspali až do rána. Ale o tom jak to dopadlo si povíme až zítra z kempu Mars. Hurá žijeme.

Den osmý – kemp MARS – Šakvice.


Tak jsme zase po roce vycestovali v rámci naší sluneční soustavy na MARS. Trochu znaveni a trochu ojíněni moravskými plody jsme si s majiteli Mírou a Jitkou zase plácli a tak nějak jsme se prokousali až k večeru. S napětím jsme sledovali meteo mapu páč od Bratislavy táhly hnusný mraky a buřina. Nakonec spadlo pár kapek, fouknul vít a pálavské vrchy to vše rozrazily. No a pak jsme jen muzicírovali a muzicírovali a za to jsme byli odměněni lahvičkou trnkovice, potleskem, tanečky a společným zpíváním s partou chodů, kteří jak tvrdili se na jižní Moravě ocitli zcela náhodou. Já a Čenda jsme si ustali na pódiu a hlídali aparatůru, Míra s Jiťou ve svém Espacu si také hověli, Jožka vrčel v tranzitu a nejvíc si liboval Bumbác, který si ustlal pod širákem přímo ve prostřed kempu a tak díky jeho chrápání se nikdo a to ani v chatičkách nevyspal. No zkrátka zase vše bylo super a jak má být. Ráno jsme zdábli snídani a hurá na grilovačku do Šitbořic.

Den devátý – terasa hospody U Kašparů-Šibořice.


Znaveni, dobiti, ale letos od hmyzu nepokousáni jsme den prožili odpočinkem, abychom premiérově hráli opět v Šitbořicích. Tentokrát poprvé na terase před hospodou U Kašparů. I když se říká, že tento barák je nejstarší a údajně snad někdy z 15. století je to útulné a pro bezva lidi ze Šitbořic krásné místo pro relaxaci. Dobré pivo, dobré grilování, naše muzika a vše se povedlo. Chovali jsme se mravně a lidičkové nám tleskali a my jsme si zase užívali muziky a té krásné atmosféry našeho letního jihomoravského turné. I starosta dorazil, protože to sám povolil to naše muzicírování na návsi přes policejní hodinu a už nás ani nechtěl vsadit do šatlavy pro urážku starostenské nohy. Nás totiž mají všude rádi a my zase máme rádi všude lidi. A co říci závěrem. „From my heart thank the people of southern Moravia. „