Koňmo 2008 - poslední slovo

Začalo to jako vždycky. V Šitbořicích. Přijet, přestěhovat aparát k sokolovně, zapojit pípu u sokolovny, odpojit pípu, vyměnit stahovací kroužky u hadice ze sudu, zapojit pípu, zapojit aparát, naladit a hrát. Mezitím si občas natočit pivo. Takto začalo letošní turné. Skončilo sice již před měsícem, ale Poslední slovo vám přinášíme až dnes. Nechali jsme si všechno rozležet v hlavě.

Letošní Turné bylo tak trochu zvláštní. Museli jsme nechat doma Granda, protože marodil (ale přeci jen se na nás přijel podívat do Unicampu - díky Liborovi), takže na poslední chvíli s námi jel Largo. Vyrazili jsme po prvním hraní v Šitbořicích ráno za šimrání slunečních paprsků. Jeli jsme i cestou necestou, polem nepolem. Po cestě jsme dobyli několik kempů, pár restaurací a dokonce jednu tvrz. Ale nebojujeme zbraněma, bojujeme muzikou. A povedlo se nám to.

Poznali jsme, že na Pálavě je krásně. Jsou zde dobří a veselí lidé, kteří nás občas nechtějí pustit od nástrojů. No, občas... Občas pořád... Ale opravdu musíme taky někdy spát, abychom mohli druhý den rozdávat hudbu a radost o pár kilometrů dále. Získali jsme spoustu nových kamarádů. A také kontaktů, kam všude bychom měli jet příští rok hrát. To by Turné muselo trvat tři týdny! Bohužel, budeme muset udělat selekci. Již nyní vám ale můžeme slíbit, že Turné bude o několik dní delší. Snad to vydržíme.

Jeli jsme v obvyklém složení - Císař Alexandr, Král Miroslav, Čenda a Bota. Opratě držela Kris a Áda, za mixpultem seděl Pepan a Dědek, volanty obsluhovaly Jitka a Sobík. Morálně nás podporovala Paní Howardová, což je zasloužená psí lady. S kloboukem ochotně obíhala stoly souška Mia. Zázemí jsme měli opět perfektní u Jožky a Jany Lejskových v Šitbořicích. Vše bylo tak, jak má být. A všem těmto lidičkám patří velký dík, stejně tak všem těm, kteří mohou za to, že jsme si u nich mohli zahrát a něco vypít a zakousnout. DĚKUJEME!

Král Miroslav zařídil krásné slunečné počasí. Ale přeci jen nám nebylo přáno. Poprvé v historii turné jsme měli vážný defekt na povoze. Rozloučila se s námi jedna kytara, které praskla hlava u ořechu. Též jsme pohřbili dvě struny. Museli jsme za běhu okout Mela. Tento rok k nám byly tajné síly dost kruté. Ale i přes všechny komplikace jsme to zvládli, a koně naše nás k cíli donesli.

Takže se těšíme na všechny z vás, které jsme již potkali i na ty z vás, které ještě potkáme - příští rok AHOJ!