Můj milý Moravský deníčku, všechno fachčí. Sluníčko nám napařilo hlavy, ale nám to nevadilo a v odpoledních hodinách jsme se opět nakonili a spokojeně vyrazili směr Unicamp. Letos to byla cesta tak trochu do neznáma, páč náš kamarád Radim Sokolář je nemocný a zahradní restauraci v Unicampu v současnosti řídí pan Hicl. To co se ovšem potom dělo to předčilo veškeré naše představy. Jožka Hicl je úplně bezvadný mužík a pod jeho taktovkou se nám super hrálo a když o půlnoci položil před nás grilovaná žebra a půlhodinky na to buchtičky se šodem, tak jsme na to čuměli jak koza na kamion.

Přinášíme vám několik fotografií z hraní v Dolních Věstonicích U Langrů

Noc proběhla celkem v klidu, akorát zvědavý Mel zase musel zkontrolovat celý kemp, a pro jistotu hned dvakrát. Ale to ráááno... Strachotínský kostelník se zbláznil a ve 3/4 na 7 začal zvonit jak o život.I když nám to ze začátku vadilo a probuzení bylo opravdu pod hranicí demence, vše jsme si vysvětlili zcela jasně: to zvonění bylo na počest Creamony :o) Všichni (včetně koní) jsme se byli plavit a krátce po poledni jsme se nakonili a dorazili do nejstarší dědiny na světě. V kempu, penzionu i vinárně u Langrů v Dolních Věstonicích je opravdu nádherně.

Přinášíme vám několik fotografií z druhého dne našeho koníčkového Turné

Můj milý Moravský deníčku, tak jak už se stalo u skupiny Creamona zvykem ráno jsme se všichni našli a shodli jsme se na tom, že nejlepším místem v této galaxii je zahrada u Lejsků v Šitbořicích. Kovář ráno obul koníky, naše krásné kočí Kris a Zdenka zapřáhli povoz a kapela se mohla s velkou slávou nakonit. Za znění hymny Turné - Země zázraků a pod křídly slunečníku Pilsner Urquell jsme vyrazili směr kemp Freestar ve Strachotíně. Na rozdíl od minulého roku jsme nejeli cestou necestou, ale přímo za nosem našich dvou skvělých kamarádů Granda a Mela. Tentokrát jsme nepotřebovali ani mapu, protože narozdíl od nás si koníčci cestu pamatovali a na místo hraní jsme dorazili včas a zdrávi.