Moravský deníček - Den Druhý

Můj milý Moravský deníčku, tak jako každý rok se druhý den našeho Turné změnil v peklo. Básník by řekl: Muška jenom zlatá. My tvrdíme, debilní hmyz. Všechno fakt bylo krásné, Čendův úsměv, panovnické řeči Krále Miroslava, nerozvážné činy Tomáše i xicht našeho kapelníka, ale stejně nás ten hmyz dojebal. Ne. Vážení přátelé, teď vážně.

Druhý den našeho Turné začal předsevzetím, že nakonění bude v pravé poledne, takže jsme ve 14:00 konečně vyjeli :o) Letos jsme v podstatě cestu neplánovali a pomocí GPS jsme stále přepočítávali souřadnice, až jsme se s celou výpravou ocitli v lánu obilí na svahu, jehož sklon byl cca 45 stupňů. Kapelník se slovy todle bych nesjel ani na lyžích, Bota s Králem Miroslavem měli vyvalené oči jak kačer Donald, ale přesto byli připraveni k okamžitému vykonění a Čenda s úsměvem gentlemana a se slovy Mně je dobře, já dolů nejdu. Zkrátka naše kočí Kris prohlásila Tak mi, kurňa trošku věřte, nebo to sjedem cvalem. A jeli jsme polem nepolem, cestou necestou a dělali jsme drn drn, drndrndrndrndrn až jsme dorazili do naší pravidelné obžerstvovací stanice v Hustopečích, kde nás z našeho psychického kóma vysvobodil Boží dar ze z Plzně.

Pak už to byla nuda, protože jsme jeli pořád po silnici, jediné zpestření zabezpečil Král Miroslav, který neustále vybíral daně a přitom byli poddaní žádáni, aby se klaněli. Jeho královský humor, který se projevoval slovy Jak vy k My, tak My k vy, což v podstatě v překladu znamená plaťte, plaťte, plaťte, budu vás mít rád. K tomu se přidal náš basíř Čenda se slovy "Zítra je požehnané pondělí a sbíječka a soustruh ať zahálí".

Pokud se najde nějaký odvážlivec, který tyto řádky bude číst, ať se to fakt nesnaží pochopit. Zkrátka celou cestu byla taková bžunda, až jsme se báli, že pokud naše logistická skupina ve složení Papik a přidavší se Dědek jsou na tom podobně určitě se večer hrát nebude. Zmýlili jsme se. Ti schmejdi měli všechno přichystaný a tak jsme fakt v 19:30 začali muzicírovat. Lidí se sešlo neurekom a zábava se rozjela. Najednou si ručičky na místním kostele cinkly půlnoc a šli jsme hajánkovat. Než jsme zavřeli očka svý, hezky jsme poděkovali Romanovi Richterovi z kempu Freestar a popřáli jeho paní Romaně fůru dětí. Děkujeme za vlídné přijetí, za přízeň publika a dobrou noc.